Toto dílo je paralelním světem, v němž jsou v osobách autorů zastoupeny desítky postav. Genialita Kaisera a Lábuse tkví především v tom, jak komplexně dokázali českou společnost pojmout, a jakou pozornost věnovali v průběhu let do nejmenšího detailu troufám si říci každé, i okrajové skupině.
Jádrem všeho dění zůstává po celých téměř dvacet let (první díly Rodinky spatřily světlo světa v roce 1991!) všemi myslitelnými stereotypy prodchnutá česká rodina, tedy v prvé řadě hlava rodiny Páťa, věčně nezaměstnaný, lehce debilní, svým způsobem hodný, ale zároveň bezcharakterní bývalý lidový milicionář se silnou nostalgií k předrevoluční době. Božena, matka rodu, typická česká máma, která má „ruce vytahaný jak lama“, převážně kuchařka ve školní jídelně (pokud zrovna nenapodobuje kariéru J. K. Rowlingové nebo nepomáhá Páťovi s posledním geniálním podnikatelským záměrem). Po Páťovi lehce debilní syn Patrik, věrný policista, zásadový a po všech stranách čestný mladý muž, a nakonec jeho sestra Růžena, v krátkosti řečeno občasnou romantikou prodchnutá šlapka.
Jako určitý spiritus agens hned v prvním díle přichází zneuznaný básník Mirko Hýl, vyžírka, senilní, sexuálním pudem ovládaný prospěchář. Nelze opomenout ani další pevný bod tlučhořovského univerza, důsledně blíže nespecifikovaného Kotka, který tu působí jako deus ex machina.
Co však činí z tohoto seriálu fenomén, je právě ona šíře jednotlivců i sociálních skupin, které se v různých konstelacích objevují a spolu komunikují. I když nejsou Kaiser s Lábusem příliš dobrými imitátory reálných postav, nechybí tu slavné osobnosti z politiky i umění – úžasní jsou Kaiserův Husák, Klaus, Mečiar a Gott, naprosto věrohodný a k pomilování je Lábusův Jakeš. Celá řada osobností dalších vstupuje do příběhů nepřímo – prostě se o nich mluví.
Zástupci společenských skupin – moravští patrioti, Slováci, Romové, Rusové, Němci, falešní Italové. Policisté, vymahači, advokáti, novináři, podnikatelé. Prostitutky, vězni, mafiáni, alkoholici. Učitelé, lékaři, úředníci, ajznboňáci. Malé děti, staří důchodci. Muži, ženy, sexuálně nerozhodnutí nebo nedefinovatelní. Jeseter. Ódéesáci 90. let ve fialových sáčkách v bílých froté ponožkách, komunisté s odznáčky, klausovci, studentští vůdci. Bizarní postavičky z žižkovského hospodského undergroundu.
Asi nikdy nikdo nespočítá všechny postavy, které se kdy v seriálu objevily, už jen proto, že řada jich je anonymních (což ale neznamená, že nejsou jedinečné!). Jsou jich v každém případě desítky, možná jejich počet překračuje i stovku.
Proč ale hovořím v této souvislosti o vyrovnávání s minulostí. Tlučhořovic rodinka je naprosto úchvatné zrcadlo české společnosti zejména devadesátých let. Každý se může najít v průběhu času v uvažování různých postav, hledět na svět jejich optikou. Například hospodské díly působí obdobně jako Havlova Audience, jen je v úhrnu několikahodinová a dotýká se celé šíře společenských témat porevolučního státu. I ona cimrmanovská smůla, která vždycky v poslední chvíli znemožní Tlučhořákům dosáhnout bohatství, slávy a úspěchu, případně jich je rychle zbaví, je zjevně zakotvena v myšlení české společnosti jako jakési basso continuo a prostě funguje. V Tlučhořácích je syrovým způsobem, byť v humorné formě, servírovaná realita zklamání, podvodů, nespravedlnosti, zatrpklosti, ztráty iluzí, nesrozumitelnosti porevolučních hodnot, nostalgie po „jistotách“ socialismu, nenávisti k úspěchu ostatních, buranství, bezohlednosti, neustálého pocitu ublíženosti, rezignovanosti a ukřivděnosti. Nepřipomíná vám to něco?
U řady dílů se budete smát úplně primitivně naivním a sprostým gagům, protože v kontextu toho, kdo je jejich fiktivním autorem, vám to nedá. Budete se smát skutečně vtipným a trefným komentářům, většinou utroušených autory mezi řečí. Bude vám ale často upřímně líto další rány osudu, kterou Tlučhořáci dostanou, a budete se jich i bát, když budou zrovna „na koni“ a s pocitem svaté spravedlnosti se budou chtít mstít těm, jimž léta záviděli.
Ale především. Budete přemýšlet. Tlučhořovic rodinka vám utkví v mysli, zamyslíte se podvědomě nad údělem jednotlivých postav, vzpomenete si na události nejrůznějšího druhu z nedávné minulosti (Potterománie, americký radar, největší Čech, ptačí/prasečí chřipka) a budete srovnávat své zkušenosti a prožitky rovnou s celou společností. Ručím vám za to, že během pár minut přestanete věřit tomu, že za mikrofony sedí pouze dva, dnes už stárnoucí komici.