Reklama
 
Blog | Kryštof Zrcek

Volby 2010? Čekání na spásu

Nemohu si pomoci, ale za paradoxně největší problém české voličské veřejnosti považuji snad od listopadové revoluce roku 1989 nerozumně přehnaná očekávání od naší politické reprezentace.

Pokud se podíváme na dlouhodobě ustálenou stratifikaci českého voličstva, můžeme jednoznačně říci, že je téměř přesně rozpůlena na sympatizanty pravicových a levicových stran. Dokazují to nejen nezpochybnitelně stabilní výsledky ODS a ČSSD, ale i jasně rozdělené názory veřejnosti na ideje, které především tyto strany na politické scéně reprezentují. Ať se jedná o výši zdanění, pracovněprávní problematiku, míru ochrany soukromého vlastnictví (naposledy vyjádřenou rozpolceností veřejnosti v názoru k postupům farmářky Ludmily Havránkové) až po míru antiamerikanismu a názor na účast českých vojsk na zahraničních misích.

Problémem ovšem zůstává, že přes vcelku jednoznačně definovaná hodnotová východiska je velká část české veřejnosti znechucena stávající voličskou reprezentací, a podléhá proto určitým deziluzím. Výsledkem je neustálé volání po jakémsi mesiáši, který vyvede českou politiku z krize, nabídne řešení „obyčejným lidem.“ V internetových diskusích se objevují „prohlédnuvší“, kteří titulují voliče etablovaných stran „ovčany“, objevuje se volání po někom, kdo konečně onen politický cirkus vymete a nastolí spravedlnost.

Osobně se obávám, že podobná očekávání vedou spíše k nesmyslné radikalizaci a očekávání spasitele, který v demokratické společnosti nemá místo. Voliči by se spíše měli snažit ovlivňovat politiku etablovaných stran, případně sami do politiky vstupovat. Češi jako by si nechtěli přiznat, že žádný mesiáš v dohledu zkrátka není, neustále spoléhají na nové, neokoukané tváře z oblasti byznysu, kultury, mediální scény s bláhovou nadějí, že v Parlamentu zasednou „obyčejní lidé.“

Reklama

Snad je tento pohled na věci veřejné vysvětlením i společenské rezonance s výroky odboráře Duška, neustálé relativizace rasově motivovaných trestných činů a celkové latentní xenofobie českého národa. Přestaňme konečně spoléhat na to, že lidé se jednou vzbouří, a v zákonodárných sborech zasednou praví zástupci „lidu.“ Nevyhnutelně to vede k otevírání dveří dalším stranám vezoucím se na čistě populistických tématech, které v politické praxi působí spíše kontraproduktivně, neboť jejich ideové a hodnotové ukotvení je naprosto nečitelné a zpravidla reaguje jen na poslední průzkumy veřejného mínění.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama