Pokud se podíváme na dlouhodobě ustálenou stratifikaci českého voličstva, můžeme jednoznačně říci, že je téměř přesně rozpůlena na sympatizanty pravicových a levicových stran. Dokazují to nejen nezpochybnitelně stabilní výsledky ODS a ČSSD, ale i jasně rozdělené názory veřejnosti na ideje, které především tyto strany na politické scéně reprezentují. Ať se jedná o výši zdanění, pracovněprávní problematiku, míru ochrany soukromého vlastnictví (naposledy vyjádřenou rozpolceností veřejnosti v názoru k postupům farmářky Ludmily Havránkové) až po míru antiamerikanismu a názor na účast českých vojsk na zahraničních misích.
Problémem ovšem zůstává, že přes vcelku jednoznačně definovaná hodnotová východiska je velká část české veřejnosti znechucena stávající voličskou reprezentací, a podléhá proto určitým deziluzím. Výsledkem je neustálé volání po jakémsi mesiáši, který vyvede českou politiku z krize, nabídne řešení „obyčejným lidem.“ V internetových diskusích se objevují „prohlédnuvší“, kteří titulují voliče etablovaných stran „ovčany“, objevuje se volání po někom, kdo konečně onen politický cirkus vymete a nastolí spravedlnost.
Osobně se obávám, že podobná očekávání vedou spíše k nesmyslné radikalizaci a očekávání spasitele, který v demokratické společnosti nemá místo. Voliči by se spíše měli snažit ovlivňovat politiku etablovaných stran, případně sami do politiky vstupovat. Češi jako by si nechtěli přiznat, že žádný mesiáš v dohledu zkrátka není, neustále spoléhají na nové, neokoukané tváře z oblasti byznysu, kultury, mediální scény s bláhovou nadějí, že v Parlamentu zasednou „obyčejní lidé.“
Snad je tento pohled na věci veřejné vysvětlením i společenské rezonance s výroky odboráře Duška, neustálé relativizace rasově motivovaných trestných činů a celkové latentní xenofobie českého národa. Přestaňme konečně spoléhat na to, že lidé se jednou vzbouří, a v zákonodárných sborech zasednou praví zástupci „lidu.“ Nevyhnutelně to vede k otevírání dveří dalším stranám vezoucím se na čistě populistických tématech, které v politické praxi působí spíše kontraproduktivně, neboť jejich ideové a hodnotové ukotvení je naprosto nečitelné a zpravidla reaguje jen na poslední průzkumy veřejného mínění.